Výfukové systémy na míru
Nerezové výfuky na míru každému vozu. Precizní práce s důrazem na kvalitu a výkon.
Lásku k autům a motorkám mám již od dětství, proto byl výběr střední školy jasný. Šel jsem na automobilku, kde jsem vystudoval obor autotronik. Při studiu jsem si splnil jeden ze svých velkých snů a pořídil si první silniční motorku. Bylo to období plné adrenalinu a vášně pro rychlou jízdu.
Po absolvování školy jsem vyzkoušel několik pracovních pozic spojených s auty, ale žádná z nich mě úplně nenaplňovala. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem přišel o řidičák. Najednou jsem byl nucen najít si práci blízko domova, a tak jsem nastoupil do firmy jako přípravář pro svářeče. Tam jsem se poprvé dostal ke svařování.
Po zhruba roce přišel moment, který to celé změnil. Při práci se mi kousla 230mm flexa a skončila přímo v obličeji. V tu chvíli jsem věděl, že jako přípravář končím. Ve firmě jsem si dal podmínku - buď mi umožní udělat si svářečský průkaz, nebo odcházím. Nakonec souhlasili. Po nějaké době však firmu koupil nový majitel a fungování celé společnosti se začalo postupně zhoršovat. Nakonec jsem odešel jinam, kde jsem se naučil opravdu kvalitně svařovat hliník.
Po pár měsících mě kamarád poprosil, jestli bych mu neudělal nerezový výfuk. V té době jsem o tom nevěděl prakticky nic – ani jak se nerez svařuje, ani jak se výfuk navrhuje. Přesto jsme se do toho pustili. Vzniklo to za víkend, dost punkově – svařování na jedné dílně, auto na druhé, stará těžká svářečka, nekonečné běhání sem a tam. Byla to obrovská improvizace. Výsledek nebyl dokonalý - výfuk byl hlučný, občas drnčel o kastli. Ale i přes to všechno mě to bavilo a z výsledku jsem měl radost.
Po nějaké době se na BMW skupině E9x objevil dotaz, jestli by někdo zvládl jednoduchý muffler delete. Ozval jsem se a pustil se do toho. Koupil jsem trubku, dvě kolena a koncovku – a tenhle projekt už dopadl výrazně lépe. Na autě jezdí dodnes.
V tu chvíli jsem si řekl, že mě to baví a chci se v tom zlepšovat. Koupil jsem svářečku a pár trubek a začal trénovat - pomocí YouTube a tehdy i začínajících AI nástrojů. Stal se z toho koníček a zároveň víkendový melouch. Trávil jsem desítky hodin učením, zkoušením a prací v dílně. Co jsem vydělal, jsem dával zpátky do vybavení. Postupně jsem začal dělat výfuky i dalším lidem. Každou volnou chvíli jsem trávil v dílně, někdy i 30 hodin za jeden víkend.
Celý rok 2025 jsem měl v hlavě jednu věc: pokud mi někdo z firmy zakáže dělat výfuky o víkendech, půjdu to zkusit naplno. Na začátku roku 2026 přišel zlom. V práci mi bylo řečeno, že s „bokovkami" je konec. Dva dny jsem přemýšlel, co dál - a pak jsem si řekl, že pokud najdu vhodné prostory, jdu do toho.
Do konce ledna jsem měl dílnu. Po více než půl roce hledání se objevila přesně ta správná.
Dnes jsem ve své dílně, dělám to, co mě baví, a i když je to někdy extrémní dřina, vím, že jsem na správné cestě.